Vltavská vodní cesta

Vodní dílo Štěchovice

Úprava střední Vltavy má dlouhou a pestrou historii. Již od středověku se datují dílčí pokusy a návrhy na její splavnění. V minulosti byla na Vltavě dosti čilá vorová plavba a doprava zboží na menších lodích, zejména soli, kamene a dřeva. Veškeré úsilí o hospodářské využití Vltavy v té době bylo zaměřeno na voroplavbu a plavbu. První ucelený projekt na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Mělníka byl vypracován v roce 1894 firmou Lanna – Vering. Obrat ve vývoji a řešení středovltavských úprav nastal po I. světové válce, kdy se poprvé setkáváme s námětem aby základem celé soustavy byly dvě vysoké přehrady u Slap a u Orlíka. V této době se střetávají dva hlavní hospodářské zájmy té doby. Doposud dominující zájem plavby a nově nastupující zájem energetický. Přesto první dvě vodní díla Vrané a Štěchovice byla vybudována ještě zejména k plavebním účelům.

Vodní dílo Štěchovice patří dobou výstavby mezi prvorepublikové přehrady. Stavba přehrady byla započata v roce 1937 ačkoli plány na její výstavbu jsou už z konce 20.let. K zahájení výstavby významně přispěla hospodářská krize, která postihla celý svět. Po zabrání našeho území nacisty, byla stavba pozastavena a později pokračovala z důvodu nedostatku elektrické energie v zemi. K zahájení provozu energetické části došlo v listopadu 1943. Celé vodní dílo bylo dokončeno až v roce 1945. Během výstavby, kdy ještě po Vltavě pluly vory, byly proplavovány skrz výpustný tunel ve středu hráze. 

Účelem VD je vyrovnávání špičkových odtoků z hydrocentrály Slapy a Orlík a jejich následné využití v průběžné elektrárně. Nedílnou součástí vodního díla je přečerpávací vodní elektrárna, která prošla v letech 1994 – 1996 rozsáhlou modernizací. 

Přehrada je přímá, tížná, betonová, obložená žulovými kvádry, založená na skalním podloží. K převedení vody slouží 5 přelivných polí, které jsou hrazeny stavidly. Běžně se pro převedení používá zejména průběžná elektrárna s 2 turbínami typu Kaplan. Pro případné úplné vypuštění nádrže je určen výpustný tunel v patě hráze. Zvláštností vodního díla je řešení přečerpávací elektrárny, kde v hloubce 40 metrů pod terénem je umístěno oběžné kolo reverzní Francisovy turbíny. (Reverzní znamená, že jednou se oběžné kolo chová jako čerpadlo a jednou jako turbína. Záleží na směru otáčení oběžného kola). 

Plavební zařízení tvoří plavební komora, která velikostí vzpěrných vrat patří k unikátům ve vodním stavitelství v Evropě. Spád komory je 19,70 m a proplavení lodě trvá 12 minut. 

Průměrný dlouhodobý roční průtok přes vodní dílo je 85,6 m3/s. Naopak hodnota stoleté vody Q100=2570 m3/s. První zatěžkávací zkouškou této, v té době rozestavěné, přehrady byla ledová povodeň v roce 1940. Maximální průtok, kterému bylo vodní dílo vystaveno od výstavby byl dosažen v srpnu 2002 a jeho hodnota činila 3.100 m3/s. 

Přehrada je umístěna v romantickém skalnatém údolí a jezero délky 7,38 km o ploše 114 ha je vyhledávaným rekreačním místem pro obyvatele Prahy a okolí.