Vltavská vodní cesta

Vodní dílo Slapy

Úprava střední Vltavy má dlouhou a pestrou historii. Již od středověku se datují dílčí pokusy a návrhy na její splavnění. V minulosti byla na Vltavě dosti čilá vorová plavba a doprava zboží na menších lodích, zejména soli, kamene a dřeva. Veškeré úsilí o hospodářské využití Vltavy v té době bylo zaměřeno na voroplavbu a plavbu.

První ucelený projekt na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Mělníka byl vypracován v roce 1894 firmou Lanna – Vering. Obrat ve vývoji a řešení středovltavských úprav nastal po I. světové válce, kdy se poprvé setkáváme s námětem, aby základem celé soustavy byly dvě vysoké přehrady u Slap a u Orlíka. V této době se střetávají dva hlavní hospodářské zájmy té doby. Doposud dominující zájem plavby a nově nastupující zájem energetický. Přesto první dvě vodní díla Vrané a Štěchovice byla vybudována ještě zejména k plavebním účelům.V roce 1945 nastala nová éra ve vývoji úprav střední Vltavy. Byla přijata koncepce budování co největších vodních děl (přehrad), která by akumulovala velké zásoby vody pro jejich další hospodářské využití a zlepšení vodohospodářských poměrů na Vltavě i dolním Labi. 

Dalším stupněm vltavské kaskády se tak stalo VD Slapy, které bezprostředně navazuje na konec vzdutí VD Štěchovice. Po podrobném geologickém průzkumu a obsáhlých diskusích byl zvolen profil ve Svatojánských proudech. Stavba VD Slapy byla dokončena v roce 1955. Zvláštností Slapské přehrady je umístění elektrárny včetně rozvoden přímo v tělese pod přelivnými poli. Toto řešení je ojedinělé v celé Evropě. Na stavbu všech částí vodního díla bylo použito 347 320 m3 betonu. Před zatopením nádrže byl proveden podrobný průzkum dotčeného území a řada drobných historických objektů se přesunula nad úroveň zátopové čáry. Přez jezero byly vybudovány tři nové silniční mosty u Vestce, Cholína a Živohoště. 

Hlavním účelem VD je nalepšování průtoků, odběr vody pro energetické využití, částečná ochrana území pod přehradou a zejména Prahy před velkými vodami, zajištění průtoků pro vodárnu Podolí a odběry užitkové vody. Jezero je také využíváno pro sport a rekreaci. 

Přehradním tělesem je přímá, tížná, betonová hráz, založená na pevném skalním podloží. K výrobě el. energie jsou v přehradě umístěny 3 turbiny typu Kaplan, které při normálních průtocích slouží také k převedení vody přes VD. Při zvýšených vodních stavech se voda převádí dvěma základovými výpustmi typu Johnson a přes 4 přelivná pole na koruně hráze, hrazená segmentovými uzávěry. 

Průměrný dlouhodobý roční průtok je 84,7 m3/s. Naopak hodnota stoleté vody Q100 = 2503 m3/s. Poprvé svou ochrannou funkci tato přehrada splnila ještě před dokončením stavby v roce 1954, kdy svým nenapuštěným objemem snížila přítok v hodnotě 1960 m3/s na odtok z nádrže 1345 m3/s. Maximální průtok kterému bylo vodní dílo vystaveno od výstavby byl dosažen v srpnu 2002 a jeho hodnota činila 3.100 m3/s. Vodní dílo má společný vodohospodářský a energetický vývar dlouhý 95 m a hluboký 5m. 

Plavební zařízení není na Slapech dořešeno. Lodě do hmotnosti 4 t jsou přes vodní dílo přepravovány na speciálních podvozcích tažených traktorem. 

Přehradní jezero délky 44 km o ploše 1392 ha je vyhledávaným rekreačním místem pro obyvatele Prahy a okolí.