Vltavská vodní cesta

Plavba na Vltavě byla provozována od pradávna

Podle některých historických pramenů již v sedmém století. Nejčastěji dopravovaným zbožím byla v té době sůl. Za panování Karla IV. byly na řekách realizovány již i úpravy pro zlepšení plavebních podmínek. V roce 1777, za vlády Marie Terezie byl vydán tzv. Český navigační zákon a předpisy říční policie. 

Vltava v přirozené podobě stále méně vyhovovala nárokům rozvíjejícího se průmyslu a obchodu na plavbu. Za účelem plného splavnění Vltavy a Labe byla v roce 1896 ustanovena „Komise pro kanalisování Vltavy a Labe v Čechách.“ Díky její práci bylo v historicky krátké době vybudováno 11 zdymadel mezi Prahou a říšskou hranicí, zaručujících po většinu roku plavební hloubku 2,10 m a umožňujících plavbu lodí o nosnosti 1000 t. Jezy byly vesměs pohyblivé, převážně slupicového typu.