Plánování v oblasti vod

Historie plánování v oblasti vod

Vodohospodářské plánování má v České republice dlouhou tradici. Již v 19. a v první polovině 20. století byly zpracovány souhrnné dokumenty v regionálním rozsahu, které řešily jednak problémy ochrany před povodněmi jednak využití vodní energie nebo plavby a další vodohospodářské otázky spojené s odvodňováním nebo zásobováním vodou. V letech 1949-1953 byl zpracován první celostátní dokument – Státní vodohospodářský plán republiky Československé (SVP 1953). Zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství návazně stanovil, že s povrchovými a podzemními vodami je nutno plánovitě hospodařit technicky a ekonomicky nejvýhodnějšími prostředky a způsoby tak, aby byla udržena rovnováha mezi kapacitou vodních zdrojů a potřebou vody a zároveň aby byla zachována, respektive zlepšena jakost vody.

Zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách, byl zaveden institut „směrného vodohospodářského plánu“. V letech 1975-1976 byl publikován Směrný vodohospodářský plán ČSR (SVP 1975), ze kterého byly povinny vycházet vodoprávní úřady při rozhodování, vydávání vyjádření a při provádění ostatních opatření podle nového  vodního zákona (č. 254/2001 Sb.) až do doby schválení nových plánů povodí (ustanovení §127 odst. 15 vodního zákona).

Začátek nového procesu plánování v oblasti vod spadá do roku 2000, kdy byla Evropským parlamentem a Radou schválena Směrnice 2000/60/ES ustavující rámec pro činnosti Společenství v oblasti vodní politiky. Jedná se o změnu celého dosavadního systému „vodohospodářského plánování“. Součástí plánování v oblasti vod není pouze problematika pokrývání požadavků na využívání vodních zdrojů, ale i problematika ochrany vodních útvarů, a tím i vodních a na vodu vázaných ekosystémů prostřednictvím „plánů povodí“, které jsou aktualizovány v šestiletém cyklu.

Roku 2007 byla Evropským parlamentem a Radou schválena Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik, jejímž cílem je předejít nepříznivým účinkům povodní prostřednictvím „plánů pro zvládání povodňových rizik“, které jsou aktualizovány v šestiletém cyklu.

Obě tyto směrnice byly transponovány do české legislativy především zákonem č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů.